Může vést zastaralost Ústavy k tomu, že si prezident bude dělat co chce?

ÄŒeská republika vznikla k 1.1. roku 1993, a v té dobÄ› byli vÅ¡ichni Å¡Å¥astní, že jsme se koneÄnÄ› osvobodili a zaÄali vládnout sami sobÄ› bez vlivu ostatních. MÄ›lo se jednat o období, kdy u nás koneÄnÄ› zavládne demokracie, a zaÄneme žít tak, jak budeme chtít. V této dobÄ› byl také vytvoÅ™en náš základní zákon, ve kterém jsou stanovena základní pravidla sloužící k chodu tohoto složitého mechanismu zvaného stát. Jsou zde tedy upraveny pravidla pro vládu, ministry, prezidenta apod.

Je jednoznaÄnÄ› jasné, že tento zákon není nijakou novinkou, ba naopak by se dalo říci, že se jedná o jistý střípek vzpomínek, ve kterém je vidÄ›t touha po zmÄ›nÄ›, která vÅ¡ak není dotažená dokonce. Jsou zde sice pevnÄ› stanoveny délky jednotlivých volebních období Äi poÄet poslanců a senátorů, avÅ¡ak zde chybí jakési mantinely, pÅ™es které by neÅ¡lo projít.

Pokud se blíže podíváme na vztah prezidentů a Ústavy, tak my jistÄ› dáte za pravdu, že pan Havel by si v životÄ› nedovolil to, co pÅ™ijde panu Zemanovi naprosto normální a v pořádku. A to je právÄ› ten problém! Jelikož nejsou v rámci tohoto zákona pevnÄ› nastaveny nepÅ™ekroÄitelné hranice, dá se říci, že si tak každý může dÄ›lat, co chce, a to i z toho důvodu, že u nás platí zásada legální licence, což lze vysvÄ›tlit jako princip, který vede k tomu, že každý může Äinit to, co zákon nezakazuje, a zároveň nemůže být nikdo nucen k vÄ›cem, o kterých zákon vůbec nepojednává.

Prezident má tedy v rámci Ústavy upraven zejména dvoje pravomoci – prvnÄ› ty, na kterých se podílí sám, ve druhé Å™adÄ› také ty, kde potÅ™ebuji již nÄ›Äí spolupodpis (nejÄastÄ›ji se jedná o premiéra Äi nÄ›kterého z ministrů). Je sice pÄ›kné, že prezident tak ví, co může, ale již neví, kde jeho pravomoci konÄí, protože to prostÄ› nikde napsáno není.

Já osobnÄ› k tomuto tématu zastávám názor, že pokud chceme spokojenÄ› a dlouho žít v naší krásné maliÄkaté zemi, musíme pro to dÄ›lat nÄ›co vÅ¡ichni a spoleÄnÄ›. VÅ¡ichni se tak musíme nauÄit žít v harmonii a souladu s přírodou i ostatními lidmi, abychom nic zbyteÄnÄ› nezniÄili. PÅ™eci jen se o nás říká, že jsme srdce Evropy, a tak bychom k tomu mÄ›li i pÅ™istupovat. MÄ›li bychom být vzorem, jak to vÅ¡e může fungovat, a nikoliv jakýmsi Å¡aÅ¡kem pro vÅ¡echny ostatní. Navíc pokud chceme, aby se i dÄ›ti nauÄily dodržovat pravidla, která jsou spoleÄností dána, musí je prostÄ› dodržovat každý z nás, a to bez ohledu na to, zda je to zedník, uÄitel nebo prezident.