SlavÃme tÅ™icet let svobody a rozpaků Äeského voliÄe pÅ™i výbÄ›ru zákonodárců. Prvnà svobodné volby, které si voliÄ jaksepatřà užil, byly jeÅ¡tÄ› jednoduché. Na jedné stranÄ› zdiskreditovanà komunisté na druhé „lid spojený pravdou a láskou“ v ObÄanském fóru (OF). Bylo jasné, že tato selanka nebude mÃt dlouhý život, v rámci OF muselo zákonitÄ› dojÃt k diverzifikaci názorů a k vyprofilovánà politiků, soupeÅ™ÃcÃch o pÅ™Ãzeň voliÄe a hlavnÄ› o moc. A teÄ se v tom nebohý voliÄi vyznej. ÄŒtyÅ™icet let komunismu devalvovalo úÄast obÄana na domácà politice na povinnou výzdobu oken pÅ™i výroÄÃch komunistických pÅ™evratů u nás a v Rusku a pÅ™i „slavných májových dnech“.
Po zbytek roku byl obÄan radÄ›ji zticha ve své domácà ulitÄ›. K tzv. volbám musel, protože neúÄast znamenala nepÅ™Ãjemnosti, ale „naÅ¡tÄ›stÓ se nevolilo, jen se vhazovalo. Volebnà úspÄ›chy pravicových stran (ODS, ODA) na zaÄátku devadesátých let minulého stoletà paradoxnÄ› zapÅ™ÃÄinila pÅ™edlistopadová komunistická propaganda, která pravici v politice prezentovala jako nÄ›co absolutnÄ› nepÅ™ijatelného a zavrženÃhodného. VoliÄ se najednou mohl pÅ™esvÄ›dÄit, co je na tom pravdy. Témata, která pravice pÅ™inášela, znÄ›la sympaticky. Navrácenà komunisty ukradeného majetku, náprava kÅ™ivd, privatizace, hospodářská prosperita, svoboda jednotlivce. Volebnà výsledek ODS ve dvaadevadesátém byl impozantnà a tato strana už jej nikdy nezopakovala.
PÅ™emÄ›na spoleÄnosti pÅ™inesla mnohá úskalÃ, která samozÅ™ejmÄ› musela mÃt vliv na život běžného voliÄe a jeho úvahy, komu dát ve volbách hlas. Levicová opozice slÃbila nápravu a volby vyhrála. Nikoli jednoznaÄnÄ›. To byl poÄátek spoleÄného znaku výsledku vÅ¡ech dalÅ¡Ãch voleb. Patová situace, obtÞné sestavenà vlády, závislé na pár pÅ™ebÄ›hlÃcÃch. Tato situace trvala až do zrozenà nového obÄanského fóra. Tentokrát už ne pravda a láska, ale vidina penÄ›z a koblihy sjednotily lid pod vlajkou ANO. Velký spasitel Å¡patnou ÄeÅ¡tinou slÃbil potÅ™enà korupce, že bude makat a že bude lÃp. KonkrétnÄ› neÅ™ekl nic. Ukázalo se, že to byla geniálnà volebnà kampaň, ostatnà strany sveÅ™epÄ› pÅ™esvÄ›dÄovaly notnÄ› proÅ™Ãdlé Å™ady svých voliÄů o vhodnosti svého politického programu, zatÃmco ANO nenutilo k pÅ™emýšlenà a donekoneÄna omÃlalo, že bude lÃp. 
PÅ™i svém vládnutà se ANO nerozpakuje pÅ™ivlastnit si jakoukoli oblast politiky svých protivnÃků, když se to hodÃ, protože vlastnà politiku nemá, když nepoÄÃtáme silnÄ› kontroverznà elektronickou evidenci tržeb. AÄ se to nezdá, poslednà vláda ANO je nejstabilnÄ›jÅ¡Ã za poslednà roky, neboÅ¥ opozice na složenà vlády nemá a do pÅ™edÄasných voleb se patrnÄ› nikomu nechce. Až nastane ten Äas, vÅ¡e bude mÃt v rukou Äeský voliÄ. Otázkou je, jaká bude nabÃdka. Pokud bude mÃt pocit, že pravicové strany majà jasný, srozumitelný a viditelný potenciál povolebnà vládnà spolupráce, majà šanci jeho hlas zÃskat, bez ohledu na to, zda půjdou do voleb spoleÄnÄ› Äi samostatnÄ›. Důležitá jsou povolebnà vyjednávánÃ. Pokud bude mÃt voliÄ dojem, že se strany nebudou schopny domluvit, hlas zÃská ANO.